Cestovní deník - Trek okolo Manáslu část 13. - Nechtěný spolubydlící

Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.

22. Bihi Phedi;             2105mnm;         9.listopadu  2016;          T+12;      den 10.

Další ráno na treku. Naše noc proběhla v naprostém klidu, nic nás nerušilo ze spánku. Jen ve vedlejším pokoji měli „bojovku“. Honili pavouka, který měl asi 10cm v průměru. Nakonec zbaběle prchl (pavouk). A aby se nevrátil (opět pavouk), utěsnili sousedé otvor, kterým prchnul, starými novinami.

K snídani jsem si dal opět po delším čase Dal Bhat, tentokráte byl obzvlášť ostrý. Během 1 hodiny jsme po jídle a v klidu popíjíme čaj. Všichni sedíme okolo jednoho velkého stolu. Po chvilce na slehnutí snídaně, vstáváme od stolu. Jdeme si dobalit zbylé věci na pokoje. Těsně před odchodem ještě kontroluji, zda jsme v pokoji něco nezapomněli. Pod postelí nic nezůstalo, na posteli tky nic, ještě nadzvednu polštář. A hele! Pod polštářem se ukrývá pavouk. Ne malý pavouk podobný našemu sekáči, ale opravdový sklípkan, velký a s chlupatýma nohama. Průměr minimálně 10-15cm. Tak jsem měl v noci spolunocležníka. Nejsem arachnofobik, ale takového souseda nemusím ani já. Rychle vytahuji foťák a dokumentuji jej. Možná to byl ten pavouk, kterého honili sousedi v noci. My už jsme spali a tak zalezl k nám a v klidu se vyspal v teple pod mým polštářem.  Těsně po vyfocení zbaběle utekl.

Po návratu z pokoje už opravdu vyrážíme, stačím ještě na displeji foťáku ukázat ostatním, kdo byl můj spolubydlící. U většiny ženského osazenstva se projevily známky hysterie a paniky (máme tady pár arachnofobiků), ale hurónský smích nakonec zmohl všechny. Teď už opravdu vyrážíme na cestu, je po 9.hodině a nás čeká cesta do Ghapu, kde budeme mít pauzu na oběd a pak půjdeme dál, až do Namrungu.

Cesta do Ghapu, nám trvala asi 2 hodiny. Opět jsme šli podél Budhi Ghandaki. Cestou jsem se snažil fotit okolní prudké srázy. Majestátní hory a jejich bílé čepičky se nám zatím schovávají.  Jsme stále v hluboko zařízlém údolí a okolní stěny vše v delší vzdálenosti zastiňují. Cesta tentokrát více stoupá (klesání je na trati výrazně méně), aby ne, za dnešek musíme nastoupat zhruba 700 výškových metrů. V tuto chvíli (v Ghapu), máme za sebou asi 1/3. Odpoledne nás čeká ještě makačka.  Zatímco my (já, Šárka + nosiči včetně nepálského průvodce) už sedíme na obědě, zbytek výpravy se šel podívat na místo, kde se před lety zřítila Radka ze stezky a skončila s těžkým zraněním (9x zlomená páteř + další zranění) v nemocnici. Tam pak chtěli zazpívat pár „budovatelských“ písní a pověsit i tibetské vlaječky. Ne každý den se člověk “podruhé narodí“.

A ještě dva zážitky si pro nás dnešní dopoledne připravilo. Viděli jsme nepálského šakala (dle označení průvodce). Malá postavička vzdáleně připomínající psa. A pak, potkáváme české horolezce, kteří se vrací z pokusu o výstup na Manáslu. Výstup se jim nepodařilo dotáhnout do zdárného konce, příroda a hora byla proti, ale vracejí se domů všichni a to je nejdůležitější.

Postupně přicházejí ostatní. A rychle obědváme, druhá část dne bude náročnější.

Cesta po obědě začala nenápadně. Šli jsme na úrovni řeky, kterou jsme přešli a začali stoupat po druhé straně. Během 3 hodin jsme nastoupali 500 výškových metrů. Cesto jsme opět viděli opice a veverku. A prudkému stoupání jako by nebylo konce. Nakonec nás vysvobodil až cíl dnešní cesty osada Namrung (2720mnm).

Namrung, osada, která je daleka malebnosti osad v Tsum Valley. Tady už vládne komerce. Dokonce zde mají i Wi-Fi. Ale dnes je nefunkční. Je zde několik guesthausů a je možné zde ubytovat přes 200 trekařů. A další „hanebnosti“ zde staví.  Sedíme ve společenské místnosti a čekáme na večeři. Radka nám čekání zkracuje vyprávěním o monzunech.

Když jsme přicházeli do vesnice, Slunce už zapadalo za okolní kopce a okamžitě se prudce ochlazuje. Okamžitě vyndáváme péřové bundy a dlouhé kalhoty. Během dne chodíme v tričku a kraťasech, ale po zapadnutí Slunce, bereme za vděk péřové bundě a teplým dlouhým kalhotám.

V 18:40 večeříme, nosiči nám přinášejí jídlo, starají se o nás jak o vlastní. Po večeři sedíme a Radka nastiňuje varianty, jak může pokračovat tento trek. Je tu možnost upravit délku jedné etapy (sloučit dva dny do jednoho) a ušetřený den využít na návštěvu Pokhary (Druhé největší nepálské město ležící v úrodném údolí na březích jezera Phéva, přibližně o 400 m níže než Káthmándú. Od hřebene Himálaje jej oddělují pouze nízké kopce – osmitisícové velikány Manáslu a Annapúrna jsou vzdálené jenom 25 km vzdušnou čarou – viz Hedvábná stezka).

Je 20:45 a my se ukládáme k zaslouženému spánku.