Cestovní deník - Trek okolo Manáslu část 7. - Odbočujeme do Tsum Valley

Pro někoho normální dovolená, pro nás obyčejné lidi, zážitek na celý život. To je pro mne několik dnů po návratu z Nepálu, trek okolo Manáslu.

16. Ekhle Bhatti       1720mnm                 3.listopadu  2016             T+6        den 4.

V noci se probouzím několikrát. Nejprve ve 2hod. a to abych doprovodil Šárku na WC. Ono to není jen tak dojít i na WC, akce probíhá zhruba následovně:

1. Otevřít zip zahřátého spacáku,

2. Obléknout si péřovou bundu,

3. Vzít si čelovku,

4. Sejít po schodech do přízemí (někdy i do suterénu),

5. Vykonat na „tureckém" WC potřebu,

6. Vyjít schody zpět k pokoji,

7. Zalézt do už vychladlého spacáku,

8. Sundat péřovou bundu,

9. Vypnout a uložit čelovku,

10. Zapnout spacák až nahoru a snažit se zahřát a pokusit se usnout.  

Pokud toto absolvujete za noc 2x, další večer si už rozmyslíte, jestli si dáte 2 nebo 3 hrníčky čaje.

Znovu se probouzím v 5:30. To už jsem nevydržel a šel se kochat okolím. Zkoušel jsem fotit vesnici, která leží na druhé straně údolí. Okolo 6:30 vstává i Šárka a začínáme balit. Už v tom mám rutinu. Spacáky, oblečení atd. Jde mi to jak na drátku. Ke snídani jsem si objednal opět Dal Bhat a SLÁVA! SLÁVA! SLÁVA! Při příchodu do jídelny objevím ztracenou podložku. Tak nezůstal v Dobhanu, ale po příchodu do Ekle Bhati, jsem filtroval vodu na další den, kde jsem na ni seděl a pak na ni zapomněl. Hned mi snídaně chutná lépe.

Okolo 8:30 odcházíme. Cesta nás vede podél Budhi Ghandaki. Je úžasné vidět, jak hluboko se řeka za staletí zařízla do krajiny. Po hodině cesty opouštíme trek okolo Manáslu a zabočujeme do Tsum Valley. Postupně nás opouští i hlavní tok řeky a my se vydáváme podél jejího přítoku Siyar Khola. 

Krajina se změnila, jdeme po lesní pěšině, která místy prudce stoupá. Občas procházíme zeleným tunelem. Okolo 10:40 přicházíme do první osady v Tsum Valley. Jmenuje se Lokpa a je ve výšce 1975mnm. Dáváme se časná oběd, já Coca Colu a nudlovou polévka. Musíme se posilnit, čeká nás náročné stoupání do Chumlingu. Z Lokpy odcházíme přesně v poledne, jen zvony tu nezvoní, maximálně si můžeme plácnout prknem o prkno.  A stále stoupáme podél Siyar Kholy. Řeka se valí s řevem hluboko pod námi. Cesta přechází do prudkého kopce, kde se vine jako had v serpentinách, které nemají konce.

Aby toho nebylo málo, nakonec musíme sejít po cestě skoro až k řece, kde je jediný most na druhou stranu údolí a pak opět hurá do kopce. Okolo 16.hodiny přicházíme do Chumlingu, který leží v nadmořské výšce 2385mnm. Celkově jsme tedy tento den nastoupali 665 výškových metrů.

Těsně před vesnicí jsme viděli opice. Skutečně divoké opice, dávali si odpolední svačinku na poli. Ubytovali jsme se v lodgy, která má nádherný výhled na zasněžené vrcholky hor. Vytahuji foťák, stativ a ostatní objektivy a snažím se tu krásu zachytit. Trvá to jen 30minut a je po představení.

Balím si „nádobíčko“, uklízím jej do pokoje a odcházím do jídelny objednat si večeři. Já jako obyčejně Dal Bhat. Šárka se opět učí, tentokrát vidím na papírech nápis kamzík. Po chvíli nám nosí večeři. Mám hlad jako vlk, naposledy jsem jedl ještě před 12.hodinou a tak se pouštím do jídla a ještě si stačím i přidat. Večeře byla opět výtečná a Radka opět začala vyprávět. Jsem utahaný jak malé kotě a tak jdu brzo spát. Ráno chci jít opět fotit. Doufám, že počasí vydrží.