Toskánsko - perla Itálie

Je 20:30 a já sedím v pokoji  koleje Na Kajetánce v Praze. Právě jsem dovečeřel a chystám se spát. Mám za sebou náročný den a zítra mne čeká dlouhá cesta, ale o tom až později. Nejdříve musím popsat co předcházelo tomuto okamžiku.

V únoru 2019 jsem se po dohodě s mojí ženou přihlásil na fotografický workshop do Toskánska. Už dlouho mne tato oblast lákala, ty krásné fotky cypřišových alejí, mlhou zalitá pole a vinice.

Čas se rychle přehoupl a já si sotva stačil pořídit ND filtr. A zrovna v této době nebylo možné sehnat nový a tak jsem vzal „za vděk“ bazarovým kouskem.  Párkrát jsem jej vyzkoušel, ale doufám, že ostrý provoz bude až v Toskánsku.

Včera jsem si zabalil své věci, nakoupil pár poživatin, vyměnil peníze a zkontroloval fotobatoh. Vše OK. Již v předstihu jsem si zamluvil pokoj na koleji v Praze.

Dnes jsem ještě stačil v práci připravit podklady pro mzdy, vyřídit pár objednávek a v 14:30 mazal domů. Tady jsem naházel zbylé věci do kufru, podrbal naší fenku za uchem a vyrazil směr Praha. Netušil jsem, že ještě v 18hodin je v Praze dopravní špička a od Letňan se ploužil v koloně. Nakonec jsem šťastně dorazil k cíli. Pak už následovala klasická přihlašovací procedura a následný nákup večeře a psaní deníku.

1.5.2019 4:40

Telefon mne budí v tuto , pro mne normální, hodinu. Snídani, kterou jsem si včera večer koupil, sním během pár minut, pak už jen rychlá sprcha, posbírat své věci, prohlédnout ještě jednou pokoj, zda něco někam nezapadlo a hurá na sraz s Michalem. Už včera večer jsem si dohodl vyzvednutí Michalem cestou na sraz. A tak po odevzdání klíčů na vrátnici seběhnu pár schodů a za pár minut už nasedám do auta k Michalovi. Po cestě se zastavujeme u Michala Vitáska, kde přesedáme do většího vozu a během několika minut nabíráme na dohodnutém místě zbylé „účastníky zájezdu“. Za několik minut je Praha za námi a před sebou máme 1150km, 11hodin jízdy přes Německo, Rakousko a Itálii a minimálně 2 zastávky, kde doplníme naši výpravu o zbývající členy.

Po 12hodinové jízdě bez komplikací přijíždíme k prvnímu místu na focení. Už jen zaparkovat na maličkém odpočívadle je celkem problém. Tísní se tu už 5 aut a to naše je poslední, které se sem vejde.  Cílem našeho focení je malý cypřišový háj a okolní zvlněná krajina. Je skoro jasná obloha s občasnými mráčky. Výhodou tohoto focení je nutnost použití teleobjektivu a tak nevadí poměrně velké množství obrázků chtivých lidiček. Jen se nesmí plést do záběru. Za 15minut vyšlo Slunce z mraků a jeho paprsky začaly modelovat reliéfy krajiny. Přebíhám z místa na místo a snažím se zachytit tyto prchavé okamžiky krásy.

Po skoro dvou hodinách focení šlo Slunce „do hajan“ a my se konečně mohli přesunout do penzionu, který bude na několik příštích dnů naším domovem. Po ubytování odcházíme na večeři, kde probíráme plány na následující dny. Po večeři, kterou jsme tradičně vyřešili pizzou, jdeme spát. Budíček je v 4:40 a sraz před penzionem v 5:00.

2.5.2019

V 4:40 zazvonil budík a po hygieně se v 5:00 scházíme před penzionem. Michalové operativně mění plán a tak se autem přesouváme pár kilometrů za vesničku San Quirico d’Orcia, odkud je velmi pěkný výhled na okolní zvlněnou krajinu. Třešničkou na pomyslném dortu je nádherná selská usedlost. Krajina je zahalena v ranní mlze. Na vyhlídkovém místě nejsme zdaleka první a tak se musíme ohleduplně vmáčknout mezi dříve příchozí. Předvýchodové fotky jsou parádní a námětů k focení je mnoho.  Postupně přibývá světla, ale také ubývá mlhy. I tak je po východu Slunce tolik motivů, že se dalších 45 minut nezastavím. 

A protože stále nemáme dost, přejíždíme ještě na další místo. I odtud je nádherný výhled na krajinu, která je stále opředena mlhou. Po 20minutách je Slunce už tak vysoko, že se přesouváme zpět na penzion.

Máme až do 12ti hodin volno. V poledne se scházíme u auta a po 10km vystupujeme v městečku Pienza. Je to typické toskánské městečko s úzkými uličkami a vysokýmu hradbami. Zde se couráme a nasáváme atmosféru středověkého italského města až do 15ti hodin.

Následně se přesouváme o několik kilometrů dále k výhledu na nádhernou klikatou silničku, která je zasazena do zelené krajiny.

Tady trávíme asi půl hodiny a následuje další přesun na prašnou polní cestu, po které se postupně přesouváme až ke kapli Madonna di Vitaleta. Ačkoli přicházíme poměrně včas, tísní se už okolo kaple minimálně 10fotografů. Počasí nás ráno namlsalo a tak už nás stávající meteorologická situace úplně neuspokojuje. Zkouším alespoň focení na dlouhý čas s ND filtrem. Těsně před západem Slunce se přesouvám na opačnou stranu a snažím se fotit do protisvětla. Pak už Slunce zapadá za obzor, ještě chvíli doufáme v zabarvení mraků, to se však nekoná a tak balíme věci a odcházíme asi 500m k zaparkovanému autu.

Čeká nás krátká cesta na penzion a večeře. Po obligátní pizze už jen co nejdříve zalehám, vždyť je skoro půlnoc a ráno opět brzo vstáváme.

3.5.2019

Budíček byl opět v 4:40, je to stejné, jako když vstávám do práce. Po ranní hygieně a prozkoumání oblohy nastalo zklamání. Na obloze skoro celistvá oblačnost a jen malý otvor na východě dával naději. Auto jsme nechali odpočívat a přesouváme se pěšky cca 10minut od penzionu na šotolinovou cestu. Odtud sledujeme zvlněnou krajinu. Stále máme naději, že by se mohly mraky zabarvit vycházejícím Sluncem. Naděje, jak je známo, umírá poslední, ale nám se bohužel naše tužby nevyplnily. A tak čekáme dál. Nakonec se Slunce na 10minut ukáže v otvoru v oblačnosti a nádherně osvítí probouzející se krajinu. Pro těchto 10minut se vyplatilo ráno vstát.

Po chvilce už je opět šedivý den a tak balíme nádobíčko a přesouváme se zpět na penzion. Čeká nás snídaně a dopolední „klid na lůžku“.

Ve 12:00 odjíždíme směr  Siena a cca hodinu jsmena místě. Tedy na parkovišti. Zde následuje kroužení a čekání na uvolnění místa pro parkování. Pak už hurá do historického centra. Máme 3 hodiny na prohlídku a tak není čas nazbyt. Už během několika minut ztrácím zbytek skupiny a po celou dobu si užívám Sieny o samotě. Je to jen relativní pojem, stejně jako: „seděl sám v přeplněném kupé“. Siena je nádherné starobylé město s nádhernou katedrálou a vyhlášeným náměstím, kde se konají  dostihy.

Čas utekl jakovou a v 16hodin odjíždíme směr „panoramaweg“ . Cestou minimálně 4x zastavujeme až nakonec přijíždíme k místu večerního focení. Bohužel je zatažená obloha. Zhruba hodinu před západem Slunce se oblačnost roztrhala a světelné paprsky osvítily jednu z nejdelších cypřišových alejí v Toskánsku. Tato chvilka trvala jen několik minut, kdo se opozdil, případně kalkuloval se západem Slunce, měl smůlu. Jak se říká: „Kdo je připraven, není překvapen“. A my připraveni byli. 

Do času západu Slunce už zůstalo trvale zataženo „plechovou oblohou“.  Ale to my jsme už odjížděli směr penzion.

4.5.2019

Budíček je už tradičně v 4:40. Opět nás obloha nepotěšila. Je skoro zataženo, ale naděje umírá poslední. Za 10minut přijíždíme k místu dnešního ranního focení. Před námi je opět stavení a dlouhá cypřišová alej. Připravíme si výbavu a zkoušíme fotit „modrou hodinku“. Je pěkné vidět jak začíná svítat, ale Slunce se nám schovává za mraky.

Po 20minutách se přesouváme přímo k vlastní aleji. A hle v oblačnosti se objevila trhlina, ve které nesměle vykukuji Slunce. To následně ozařuje vlastí alej.  Tato situace trvala s kratšími přestávkami asi 15minut.  Ten čas jsme si užili a závěrky našich „miláčků“ dostaly zabrat.

Po opětovném úprku Slunce za mraky se přesouváme na snídani do penzionu. Cestu zpět si zpestřujeme zastávkou v termálních lázních Bagno Vignnoni.

Po snídani odjíždíme do Moltacina, dalšího malebného městečka se středověkou architekturou. Tady trávíme čas do 14hodin, nejen procházkou, ale i obědem a odpočinkem pod hradbami.  Po návratu jsem ještě vyrazil na procházku naším dočasným domovem a to městečkem San Quirico d’Orcia.

V 18hodin se scházíme u auta a vyrážíme směr Pienza. Čeká nás focení z hradem města s nádherným výhledem do krajiny rozprostírající se hluboko pod hradbami.  Ačkoli byla velká oblačnost, na západě se vrstva mraků rozestoupila a sluneční paprsky nádherně prokreslily reliéfy krajiny a světlem ozářily usedlosti v krajině. A jejich příjezdové cesty osázené cypřiši.  Po 30minutách focení  a výrazně delším čekání balíme výbavu a přesouváme se zpět na penzion.

Zde probíhá vše v zavedeném rytmu: večeře, hygiena, spánek. Zítra nás čeká poslední ranní focení a pak dlouhá cesta směr domov.

5.5.2019

Ráno se mi už moc nechtělo vstávat, ale smysl pro povinnost mne zvedl z postele. Vždyť je to poslední focení v tak krásné krajině. Přesouváme se k Pieze, kde nemíříme na hradby, ale úzkou silničkou pod ně. Komplikací je, že asi 100m od parkoviště stojí v cestě porouchaný vůz a u něj italský mladík. Dle jeho vyjádření je auto broken a nedá se s ním nic dělat. Když z auta vyskákalo 7 chlapů a jalo se jej odtlačovat vozítko z cesty, začal být vyděšený. Po chvíli zápolení se nám povedlo s autem pohnout a postupně jej dostrkat na parkoviště. Tím se uvolnila cesta a my mohli v klidu zaparkovat. Pak už probíhalo vše stejně jako předcházející dny, jen s tím rozdílem, že Slunce zůstalo celou dobu schované za mraky.

I proto jsme se na penzion vrátili dříve a už v 7:45 odjížděli směr Brennerský průsmyk, Rakousko, Německo a Česko.

Cesta zpět neprobíhala v takové pohodě. Nejdříve nás obtěžoval silný vítr a nepříjemnými poryvy pomyslnou třešničkou pak byla sněhová vánice v okolí Brennerského průsmyku. Atrakcí pak byla koulovačka na parkovišti u Brenneru. Následná část cesty už byla prosta všech nepříjemností. 

Co říci závěrem, oblast Toskánska mne neskutečně uchvátila, je to rozmanitá krajina s malebnými městečky, kde čas pomalu plyne a kde na vás z každého koutu dýchá historie. Určitš to nebyla moje poslední návštěva této oblasti. Pro vás, kteří váháte s návštěvou, mám jen jednu radu: neváhejte a vyražte, stojí to za to.