Kletba prolomena, aneb jak se nám konečně povedlo počasí.

13. 02. 2016 19:16:50
Zkouším zachytit své pocity a příhody při mých cestách za fotografováním. Tento článek vznikl v listopadu 2015.

Je konec dalšího náročného pracovního týdne, čtvrtek večer a opět se pokouším "vyškemrat" na internetu fotopočasí. Láká mne jet fotit na místa, která jsem objevil při poslední návštěvě Šrámových kamenů. A předpověď nevypadá úplně špatně. Sláva, snad budou na stromech alespoň zbytky listí, aby byla lesní plocha barevná a fotka měla "říz". Zvedám telefon a volám Milanovi, že se chystám na další fotovýlet a lákám ho sebou. Nadšeně se přidává (jasně kdo by odolal strávit čas v mé přítomnosti, HA HA HA), jen si najednou uvědomuju, že pokaždé, když jsme jeli spolu, tak se počasí na poslední chvíli změnilo a místo focení jsem absolvovali jen vlastivědnou vycházku. Domlouváme se, že si v pátek večer po zkontrolování předpovědi počasí na více internetových stránkách, potvrdíme odjezd.

Vše klaplo dle našich přání a tak ráno v 4:30 jsem připravený na parkovišti a čekám na Milanův příjezd. Po pár minutách čekání je tu Milan a už ujíždíme směr Sasko. Cesta v autě probíhala klidně, jen jsem občas určoval směr, cestou jsem viděli lišku (teda spíš der Fuchs, protože to bylo už v Německu). Parkujeme na posledním parkovišti, kde se nemusí platit parkovné (jsou to sice jen 3Eura, ale kdo by je chtěl platit) a s čelovkou "naraženou" na hlavě vyrážíme do temného lesa. Jdeme pomalu, máme čas a protože i parkoviště bylo prázdné, víme, že není kam spěchat, jelikož nám nikdo dobrá místa nezabere. Výstup je jako obvykle "výživný", výhodou je, že jsme si díky poloze parkoviště, ušetřili min. 100 výškových metrů, oproti parkovišti ve Schmilce. A už jdeme do finále, čekají nás ocelové žebříky a schůdky, které nám berou poslední zbytky dechu (co bychom chtěli, mládí už je v hajz.. a mladická síla a vytrvalost také), no co počkáme, nabereme dech a vzhůru do oblak. Po vyšplhání k odpočívadlu (jsou tu dřevěné lavičky, chybí jen občerstvení), dáváme krátkou pauzu a pak se vrháme na další část výstupu. No výstupu, vylezli jsme do sedla a teď jsme začali sestupovat, pod heslem: je to sice dál, ale o to horší cesta, pomalu postupujeme k vysněné fotolokaci. Ještě překonat malý cca 20m hluboký kaňon, zahrajeme se na horolezce (hóódně neohrabané, vláčíme na zádech min 15kg) a už jsme skoro na místě. Ještě přehopsat přes spáry v pískovcových skalách a HURÁ už nikam nemusíme, KONEČNĚ na místě.

Kontrolujeme oblohu, vybíráme místo na postavení stativu a začínáme mrznout. Proběhne výměna zpoceného trička (dalo by se ždímat, budiž chvála merinu) a navlékám na sebe vše co najdu v batohu ( a že toho sebou vláčím). Stejně mi je za chvíli zima, až mi drkotají zuby, začalo totiž velmi foukat a ten vítr ochlazuje až běda. Díky větru si nedovolím postavit stativ moc vysoký (mám na paměti své zděšení, když mi letos na jaře vítr zfouknul stativ i s foťákem ). Viditelnost je slušná, na západě je viděl Lilienstein a Konnigstein, na východě pak Růžovský vrch. Tam někde bude vycházet Slunce. Jenže, tam je taky pás oblačnosti (jinde je obloha jak vymetená), že by prokletí pokračovalo ??? To by už nebylo normální!! Nu což, do východu Slunce ještě nějaký čas zbývá. A už to jede, už to jede!! Nejdříve jsou ozářeny Lilienstein a Königstein, ale pás oblačnosti zůstává. Nakonec se Slunce "vyhoupne" nad tu oblačnost a je krásné ráno. Bohužel čas už pokročil a tak nám nezbývá než si sbalit "nádobíčko" a vyrazit na cestu zpátky do civilizace. Zmrzlý jsem jak drozd, čelisti mám skoro v křeči od toho jak je tisknu k sobě abych nejektal zuby o sebe, ale je mi fajn. Ještě stihneme ranní svačinku v závětří na Slunci (horký čajík a sušenka) super doplnění energie na cesty a už nám začíná cesta zpět. Zpátky do toho "namícháme " trochu turistické procházky (jdeme zpět úplně jinou cestou, vlastně obcházíme celý masiv z druhé strany) a příjemně unaveni přecházíme k autu. Je příjemné potkávat cestou dolů první turisty, kteří se šplhají k vyhlídkám. S vědomím, že ty vyhlídky ráno patřily jen nám, usedáme do auta a vyrážíme na cestu k domovu. Jo a ještě jednu věc jsme cestou do Čech glosovali a hned několikrát : KONEČNĚ SE NÁM PODAŘILO PROLOMIT PROKLETÍ ŠPATNÉHO POČASÍ!!

Autor: Tomáš Čmuchálek | sobota 13.2.2016 19:16 | karma článku: 10.73 | přečteno: 343x

Další články blogera

Tomáš Čmuchálek

Zážitky lovce beze zbraně

Ve svém posledním blogu z roku 2021, jsem psal o tom, že se blíží jelení říje. Ta proběhla velmi klidně a nebýt možnosti strávit pár chvil v oboře, moc hezkých fotek bych nenafotil.

23.8.2022 v 19:26 | Karma článku: 17.69 | Přečteno: 297 | Diskuse

Tomáš Čmuchálek

Devět měsíců s foťákem a zvířaty

Je to už devět měsíců co jsem poprvé psal o focení zvířat. Za tuto dobu jsem zažil neuvěřitelné chvíle, kdy jsem skoro nedýchal a snažil se zachytit a nepokazit situaci, kterou jsem sledoval přes hledáček fotoaparátu.

26.9.2021 v 14:11 | Karma článku: 19.82 | Přečteno: 328 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 10.70 | Přečteno: 85 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 33.66 | Přečteno: 1473 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 14.22 | Přečteno: 146 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 156 | Diskuse
Počet článků 60 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 456

Nadšený fotograf, občasný sportovec a turista, který má rád oblast Českého a Saského Švýcarska a Lužických hor.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...