Devět měsíců s foťákem a zvířaty

Je to už devět měsíců co jsem poprvé psal o focení zvířat. Za tuto dobu jsem zažil neuvěřitelné chvíle, kdy jsem skoro nedýchal a snažil se zachytit a nepokazit situaci, kterou jsem sledoval přes hledáček fotoaparátu. Pokusím se tady popsat alespoň některé z nich.

Je konec ledna a já už několikátý víkend trávím v krytu u újedi (nástraha na přilákání zvířete), když jsem sedal do auta, ukazoval teploměr -15°C. Teplo opravdu vypadá jinak. I na to jak vydržet v křesílku v krytu, který tvoří jen plachta přehozená přes pár stlučených latěk, jsem zjišťoval postupně. Nejdříve jsem si koupil teplé boty, které používají lovci. Stejně mi v nich po dvou hodinách začaly mrznout prsty u nohou. Nakonec jsem to vyřešil jednoduše, vzal jsem svůj péřový spacák, do něj si oblékl péřové vnitřní botky, navlékl se do péřové bundy a najednou se dalo v krytu vydržet i 8hodin. A právě takto nabalený sedím v křesílku a pozoruji újeď. Uplynulo už poledne a já jsem tu od 8:30, říkám si, jak dlouho tu dnes ještě vydržím, venku je asi 20cm sněhu a začíná svítit polední Slunce. Na újedi sedí káně a spokojeně se cpe kousky padlé srny. Najednou zpozorní a já začínám cvakat, vím, že se něco bude dít. Zprava přilétá druhé káně a chce se také nasytit. První káně roztahuje křídla a začíná si potravu bránit. A já začínám cvakat. Je se modlím, abych dostal do hledáčku oba dravce. Ta akce trvá jen okamžik a pak je zase klid. Zpětně kontroluju na displeji fotoaparátu nafocené snímky a v duchu si říkám: Konečně se to povedlo!

Je polovina března a začíná tok naší nejmenší a nejodvážnější sovy, kulíška nejmenšího. Několik týdnů brouzdáme lesy v okolí a snažíme se toho mrňousek najít, ale nedaří se nám to. Až se ozývá kolega ze středních Čech a hlásí: mám dva kulíšky, nechcete přijet? Sedáme s mým kolegou - mentorem Františkem do auta a vyrážíme směr střední Čechy. První kulda dělá nejdříve drahoty a nechává nás čekat, ale pak nám krásně zapózuje a my se vydáváme za druhým. Ten se nachází asi 60km daleko. Přijíždíme na místo a po pár minutách jsme v oblasti, kde se má tato malá sova vyskytovat. Víme o ní, že je nebojácná a tato i dost agresivní a je schopna napadnout i fotografa. Po prvním nalákání se nám ozývá a přilétá na vysoký smrk, odkud nás pozoruje. Další zahrání hlasu ji už vyprovokuje k akci, snáší se ze smrku a vyráží přímo proti nám. V poslední chvíli se musíme sehnout, jinak by nám drápy poškrábala obličej. To se pak ještě dvakrát opakuje. I přes tuto agresivitu při obraně svého teritoria, nám dvakrát zapózuje a tak domů odjíždíme absolutně nadšení z nevšedního zážitku.

Konec dubna je doba, kdy kulminuje tok kriticky ohrožených tetřívků obecných. A tak odjíždíme s Františkem do Krušných hor, kde snad ještě pár jedinců těchto nádherných ptáků žije. Nevíme, zda budeme úspěšní, ale doufáme v štěstěnu. Po příjezdu do penzionu ještě zjišťujeme u majitelů penzionu, kde asi by měli tetřívci být. Brzo ráno (za tmy) vyrážíme na první focení, postavíme fotostany a čekáme na tetřívky. Už je plné světlo a ti zatracení ptáci nikde. Ale pozor je slyšet jejich charakteristické bublání. A tak vylézáme ze stanu a rozhlížíme se, odkud se to ozývá. Po pár minutách nacházíme louku, kde toká 11 tetřívků. Takový malý zázrak. Po skončení denního toku přesouváme stany na louku a další dny už zběsile fotíme tyto nádherné, bohužel kriticky ohrožené, ptáky. Jejich souboje jsou velmi dramatické a nadmíru fotogenické.

Koncem května a s Františkem vyrážíme na krátkou návštěvu rybníků na jihu Čech. No není to úplně blízko, vlastně přes celou republiku, ale bahňáky (ptáky brodivé) jsem ještě nefotil a tak se moc těším. Cesta rychle uběhla a tak zastavujeme přímo u rybníku, vybalujeme nádobíčko a jde se fotit. Nejdříve je nutné postavit provizorní kryt. Jednoduše uřízneme pár prutů, ty zapíchneme do břehu, tak aby vytvořili půlkruh a přes tyto pruty přehodíme maskovací plachtu. Za 5minut je kryt hotový. A za dalších 10minut už okolo nás prochází pisila čáponohá. Za hodinu je už málo světla a tak jdeme připravit kryty na ranní focení. Našel jsem místo v takovém keři a šlo se spát. Ráno jsme vstali ještě za tmy a já se začal uvelebovat v tom krytu, když se najednou otočím a píchnu si větvičku přímo do pravého oka. No viděl jsem všechny svatý jen je obtáhnout. Celé focení jsem zvládl levým okem, ale cesta domů to už bylo opravdu nepříjemné. Nakonec to spravily antibiotika v kapkách a po týdnu už jsem začal vidět celkem normálně.

Začátkem června jsem pobýval týden v Krkonoších. A tak jsem vyrazil fotit kosa horského a slavíka modráčka tundrového. Vyškrábal jsem se s těžkým fotobatohem ze Špindlerova Mlýna až na Zlaté návrší a pak skoro 3hodiny lákal slavíka. Ale ten na mne kašlal a tak se přesunul o kousek dál a za pár minut přilákal kosa horského až na vzdálenost 8mi metrů. Nakonec se mi ta dřina vyplatila.

Polovina června je období, kdy začínají hnízdit vlhy pestré. Ty patří dle mého názoru k jedněm z nejkrásnějších ptáků u nás. Vypravili jsme se za nimi s Františkem a Vlastíkem do středních Čech. Nádherné slunečné počasí spíš lákalo k cestě na koupaliště, ale my vyrazili ke kolonii vlh. Postavili jsme stany a už za několik minut se koupali, ale ve vlastním potu. Teplota ve stanu stoupala ke 40°C a ze mne se řinul pot. Bohužel nám ptáky několikrát vyplašili nezodpovědní kolegové, kteří chodili nedaleko a tak máme jen pár použitelných záběrů, ale i za ně jsem vděčný.

Hnízdění dává možnost k opakovanému focení ptáků na jednom místě, ale má to jeden háček. Je nutné najít hnízdo nebo dutinu. Samotnému se mi to zatím moc nevede a tak využívám schopností a zkušeností kolegů a kamarádů, kteří mají větší přehled. Takto jsem měl možnost fotit strakapoudy velké, datla černého a žlunu zelenou. Je úžasné, jak se rodiče starají o své potomky, dlouho jsem u těch dutin neseděl, abych rodiče zbytečně nestresoval.

Dalším zajímavý druh, který se mi podařilo vyfotit, byl jespák křivozobý, pták, jenž se převážně vyskytuje na Sibiři a přes naše území jen přelétá. To se stalo při mé další návštěvě jihočeských rybníků.

Polovina srpna je časem srnčí říje. Ač jsem objezdil velkou část okresu a proseděl mnoho hodin na kraji pole nebo lesa, srnčí se mi vyhýbalo. Mám vlastně jen několik fotek srnce a srny.

Začátek září je pro fotografy zvířat, začátkem fotografických orgií. Začíná totiž jelení říje. A my tu na severu máme těch jelenů opravdu dostatek. Míst, kam vyrazit na jeleny je několik a tak teď objíždím jednotlivá místa a trávím čas s jeleny. Jsou to nádherná majestátní zvířata s úžasným hlasovým projevem.

A co bude dál? No přeci zima a další možnost fotit dravce na újedi. A pak přijde jaro a zase vše dokolečka. Že je to pořád stejné? Ano i ne, je spousta zvířat, která jsou mým snem vyfotit nebo alespoň vidět. Namátkou: orel mořský, jestřáb lesní, dudek chocholatý, mandelík hajní, kolpík bílý a další a další. Pořád se je na co těšit. Důležité je být zdravý a mít optimismus. Tak snad budu mít za pár měsíců o čem psát.