Dolomity 2019

Už od 10.října sledujeme předpovědi počasí pro oblast Dolomit. A pořád nám to nevychází, poslední možný termín je konec října, pak už hrozí, že horská sedla budou zavřená z důvodu napadnutí velkého množství sněhu.

 Konečně se objevuje předpoklad dobrého počasí. Tak ještě jeden den na splnění restů a ve středu 23.10. v 12:30 vyrážíme. Míříme na Rozvadov, Mnichov, Brenner a konec bude na Passo Di Falzarego. Cesta byla velmi klidná, jen tradičně okolo Mnichova byla lehčí zácpa, která ale pomalu popojížděla. Do cílového bodu přijíždíme okolo 22:30. Je krásná jasná noc, hvězdy svítí a my se ukládáme ke spánku. 

24.10.2019

Ráno nás zastihlo připravené na krátký výšlap k jezeru Lago di Limides. Po 45minutách chůze opět nacházíme mokřad s bahnem a žádnou hladinou. Tak snad další rok. Přesto máme z focení radost. Svítání nádherně zbarvilo nebe a zlatavé jehličí na modřínech tomu dodává nadpozemskou krásu.

Slunce ani nevyšlo, ještě pod obzorem se schovalo do mraků. To nám ale vůbec nevadilo, už máme nafoceno a tak hajdy k autu a udělat snídani. Máme hlad jako vlk, na čerstvém vzduchu totiž vyhládne.

Po snídani se přesouváme přes Cortinu d’Ampezzo k jezerům Misurina, D'Antorno a do třetice ještě Landro. Zkoušíme fotit odrazy hor v jezerní hladině. U dvou prvních se nám to celkem daří, ale to poslední je fiasko. Marně hledáme motiv, který by stál za vyfocení. Alespoň se v klidu u jezera najíme (jo řízečky z domova, to je klasika).

Teď se přesouváme k dalšímu bodu naší cesty a tím je Passo Giau. Tady budeme parkovat příštích několik dnů při naší pěší cestě po Dolomitech. Teď nás však čeká večerní focení, které pro absenci Slunce nebylo moc úspěšné. Trochu přeci, seznámili jsme se tam s dalším fotografem z Čech, Marcelem, který v této oblasti už několikátý den přebývá. A ještě jeden úkol jsme měli, a to najít malé jezírko, přes které se fotí úchvatné ranní záběry. I to jsme splnili.

Po západu Slunce se s autem přesouváme o kousek níže, na místo, kde už jsme spali vloni a ukládáme se k spánku. Necháváme si zdát o krásném ránu.

25.16.2019

Vstáváme brzo, protože víme, že místa na focení u jezírka je zoufale málo. I přesto tam přicházíme až jako druhá parta. Jezírko „okupují“ občané bývalého SSSR, už i tady jsou. Na dva stativy tu místo stále je a tak zabořujeme stativy do bahna, které je u břehu, vytahujeme trojnožku na sezení a komponujeme první záběry. I tentokrát jsou předvýchodové fotky úžasné.  Světlo se barví do růžové až fialové, nebe stejně tak a to vše je umocněno klidnou hladinou jezírka, ve které se vše zrcadlí. Tentokráte je pěkný i východ Slunce, když jsou osvíceny štíty Ra Gussely a Tofany di Rozes.

Po skončení focení nás čeká ještě odbahnění stativů a stoliček a pak hurá k autu na pořádnou snídani. Dnes se nebudeme vozit autem, ale pěkně šlapat „po svých“ s plnou bagáží na dva dny. V klidu snídáme, balíme velké batohy a okolo 12.hodiny vycházíme. Směr Lago di Baste, místo dnešního přenocování a večerního focení. Cesta nás vede přes Forcela Giau (2350mnm) a pak milosrdně klesá k jezeru Lago di Baste. V poklidném tempu to zvládáme zhruba za 2hodinu už shazujeme batohy na louce u jezera. Je krásný slunečný den bez mráčků. Máme spoustu času a tak se vydávám  prozkoumat cestu, která nás čeká následující den a to k jezeru Lago Federra. Dojdu až do sedla odkud je vidět k jezeru a vydávám se ve vlastních stopách zpět.  Okolo 15.hodiny vytahujeme stativy a raději si zabíráme místa odkud bychom chtěli fotit. Okolí celého jezírka je totiž velmi podmáčené a dalo by se říct, že stojíme na plovoucích drnech. I z tohoto důvodu je míst na focení zoufale málo. Na jedné straně (podélné) pro tři fotografy na straně příčné stěží pro dva. A to ještě jen v případě, že je ti z podélné strany nechtějí fotit, protože pak by ti na příčné straně vadili v záběru. Udělali jsme dobře s přípravou stativů ve velkém předstihu, asi 1,5hodiny před západem Slunce se „přiřítí“ fotograf a stoupne si na příčnou stranu, nám přímo do záběru. Nekompromisně jej z toho místa, právem dříve příchozího, vyhazuju. Chvilku otálí, ale nakonec se přidává k nám. Společně pak fotíme nádherné odrazy masivu Ponta Lastoi de Formin. Po asi 30minutách se Slunce na chvilku schová za mraky a my si na pár minut sedáme k svačince. Při focení totiž často nemáte na jídlo čas, protože Slunce nečeká. Tu k nám přistupuje náš německy mluvící kolega s nabídkou, že pokud dáme na stranu naše stativy, zaplatí nám 10euro. Chvilku se dohadujeme, stativy na stranu dáme, ale peníze nechceme a nakonec končí bankovka v mé kapse a stativy leží vedle nás mimo zorné pole fotoaparátu německého kolegy.  Po chvilce okukování vybraného motivu, jej jdeme opatrně opisovat. Fotíme Monte Pelmo majestátní horu, která je osvětlena zapadajícím Sluncem a jejíž odraz se zrcadlí v klidné hladině jezírka.

A najednou je konec dne, Slunce zapadlo a my spěcháme postavit náš plátěný přístřešek a připravit si něco k snědku.  Tma přichází velmi rychle a s ní i jasná hvězdná obloha. Je úžasné kolik hvězd je na nočním nebi. Nedá nám to a ještě jednou vytahujeme fotoaparáty a pokoušíme se zachytit tu nádheru. 

Pak už jen vyndat baterie a uschovat do kapes, aby v nočním chladu zbytečně neztratily kapacitu a zalézt do velmi malého stanu (auto je proti tomu taneční sál) a rychle usnout. Zítra nás čeká další náročný den.

26.10.2019

Budíček v 6hodin ráno nás vysvobodil z „klaustrofobického“stanu. Zkouším stejný motiv jako večer s Monte Pelmo, ale nedaří se mi zachytit to správné světlo. Pomalu se tedy vydávám až k Monte Copvo Alto Mondeval, kde je hrana srázu a nádherný výhled do údolí. Na západ je viděl Marmolada. Východ Slunce a následné divadlo s jeho paprsky bylo moc pěkné.

Po skončení focení se vracíme zpět ke stanu, kde balíme věci, skládáme stan, snídáme. Čeká nás přesun k Lago di Federra. Jezeru, se kde zlaté modříny a skalní stěny zrcadlí v jezerní hladině. Cesta nám zabere necelé dvě hodiny a tak okolo 13.hodiny usedáme na lavičku, kterých je na břehu jezera několik. Dáváme si zasloužený oběd a odpočíváme. V hlavě už hledáme místo pro večerní „dokonalý“ záběr. Okolo 15.hodiny se přesouváme na vybrané místo a začínáme fotit. Jezero je ze západu ohraničeno vysokým skalním masivem a tak Slunce rychle přestává osvětlovat okolí jezera. My přesto čekáme až do úplného setmění, protože z jižní strany jezera je masiv Becco Di Mezzodi a ten jak doufáme ještě Slunce stihne osvítit. S námi tu zůstává už jen několik opravdu skalních fotografů, ti sváteční už dávno odešli. 

Po západu Slunce se přesouváme na nedaleký lesní palouk, kde chceme strávit dnešní noc. Má být opět jasná a tak ani nestavíme stan a jen si leháme pod hvězdnou oblohu.  Dnes se setmělo obzvláště brzo a tak už v 19.hodin zalézáme do spacáku. Budík nařizujeme jako pokaždé na 6:00 a v klidu usínáme.

27.10.2019

Budíček – je 6:00 a už je světlo – něco je špatně! ZMĚNA ČASU!! SAKRA! Vstáváme o hodinu později než včera. Rychle, za chvíli bude vycházet Slunce a my ještě ležíme ve spacáku. Za 10minut máme sbaleno a rychlou chůzí se přesouváme k jezeru na naše stanoviště. Sláva, nikdo nám ho nezabral a tak si můžeme konečně vydechnout. V klidu stavíme stativy, komponujeme scénu a vydýcháváme hektický začátek dne. Okolí se jen hemží fotografy. Minimálně dvacet jich stojí na okolních prudkých stráních. My zůstáváme na našem místě u břehů jezera na úrovni hladiny. Postupně se osvětluje větší a větší oblast, až nakonec se Slunce vyhoupne nad hradbu okolo břehu a zasvítí přímo na hladinu.

Po chvíli je už tak vysoko, že balíme svá fidlátka a přesouváme se k jedné z laviček, kde si dáváme pořádnou snídani a sušíme v prudkém Slunci naše spacáky navlhlé od ranní rosy. Slunce nádherně hřeje a vůbec to nevypadá na konec října. Užíváme si to,protože podle předpovědi, je to jeden z posledních krásných dnů letošního podzimu. Po snídani balíme věci, čeká nás dlouhý přesun až na Passo Giau, kde na nás čeká auto. Postupně ukrajujeme vzdálenost až po 3,5hodinách stojíme u auta a shazujeme těžké batohy ze zad. Odměňujeme se pořádným obědem a relaxujeme. Čeká nás poslední focení a pak už přesun směr Německo. Večerní focení bylo pěkné, jen chyběly výraznější mraky, který by měly šanci se obarvit.

I tak jsme spokojeni a okolo 18.hodiny sedáme do auta a vyrážíme směr Brenner, Rakousko, Německo a pak hurá Česko. V noci zastavujeme za obchvatem Mnichova na odpočívadla a pro tentokrát naposledy, zřizujeme lůžkovou úpravu v autě a jdeme sát. Do auta nám bubnuje drobný déšť, předpověď počasí se vyplnila. Alespoň se nám bude lépe spát. Zítra se vracíme do našich normálních životů, ale těch pár dnů v krásných horách v nás bude ještě dlouho rezonovat.