V životě lidském jsou určité mezníky, které prý ukončují a zároveň i začínají etapy lidského života. Narození ukončuje bezpečný pobyt v matčině lůně a pro človíčka začíná už samostatná cesta. Dalším mezníkem je 6. rok života – začátek školní docházky (alespoň u nás to tak bývalo, teď je to samý odklad, a tak by se mělo pomalu mluvit o 7. roce). Můžeme pokračovat 10.rokem (první kulaté narozeniny), 15.rok (občanský průkaz), 18.rok (konečně oficiální pití alkoholu), 33.rok (Kristova léta) a pak už z pozice dané osoby smutnější 40. a 50. atd..
No a já už se poměrně bezbolestně prokousal k padesátce. Dle maminky jsem se narodil v neděli a těsně po poledni (12:15), prý to znamená, že budu mít v životě štěstí. A když se tak občas hodnotím uplynulá léta, nezbývá než dát mamince za pravdu. To co jsem v daný okamžik považoval za pohromu a katastrofu, se mi za pár let jevilo jako ohromná klika. A tak si při bilancování prožitých 50ti let, si nemám na co stěžovat. Jsem zdravý, mí nejbližší také a to je pro mne to nejdůležitější. Moje padesátiny shodou okolností připadly na neděli. Oslava byla naplánována na další víkend, žena byla v práci, jeden syn na dovolené a tak jsem měl volnou neděli. Už dříve mne napadlo uspořádat si soukromou oslavu při činnosti, která se stala v posledních letech mou nejoblíbenější – FOCENÍ. Bedlivě jsem zkoumal internetové stránky s předpověďmi počasí. A vše mi hrálo do karet. A tak jsem se v sobotu večer sbalil, nařídil budíka na 2hod. ráno a šel brzo spát.
Budíček ve 2hodiny ráno je drsný (spousta mladých v tuto dobu teprve usíná), ale já už rychle vylézám z postele, začíná mi narozeninový den. Za 15 minut už sedím v Drakoušovi a uháním letní nocí k hranicím. Ty překračuji v Hřensku a hned po několika stovkách metrů parkuji.
Je nádherná chladná noc, jejíž ticho ruší jen nákladní vlak na druhém břehu Labe. Nasazuji batoh, zapínám čelovku a upravuji délku trekových holí. Čeká mne hodinový výšlap přes 900 schodů ke skalnímu útvaru Bloßstock. Tam chci fotit východ Slunce, který odstartuje den, kdy se mé roky překulí k číslici 50. Cestu znám, stoupal jsem tudy už mnohokrát. Celou oblast okolo Schmilky a Bad Schandau považuji za nejkrásnější část Česko-Saského Švýcarska. Nemusím pospíchat, mám dostatečnou časovou rezervu. I tak jsem po příchodu na nejvyšší bod cesty značně zadýchán a pot se ze mne lije. Ještě mne čeká asi 20minut chůze po náhorní plošině a pak konečně uvidím, co si pro mne příroda pro tento den připravila. Blížím se k místu focení a nestačím se divit. Právě jsem dostal dárek k narozeninám. Stojím na skalách a pode mnou je ohromné jezero z mlhy. Vrcholky skal proráží mlhu jak bájné ostrovy. Ani obloha není fádně bez mraků. Prostě ideální počasí pro focení. Už se mi to letos jednou splnilo a tak i podruhé v jednom roce jsem klikař. No pokud jdete 20x na jedno místo, tak to musí alespoň jednou vyjít.
Panoramatická fotka před východem Slunce. Pod nohami mám moře z mlhy. (Tomáš Čmuchálek)
Připravuji si foťák, stativ a další drobnosti na focení. Vytahuji také snídani. Čaj a sušenky. Začíná svítat, mraky na východě se barví do nádherných odstínů červené a žluté a pak vychází Slunce. Fotím asi 50minut a pak už jen sedím, popíjím čaj, ukusuji několikátou sušenku a užívám si nového dne.
První paprsky Slunce se prodírají přes obzor. (Tomáš Čmuchálek)
Slunce už naplno svítí na mlžné moře. (Tomáš Čmuchálek)
Hřeben vystupující z pravé strany snímku je Kleine Winterberg, kde se nacházejí tři nádherné vyhlídky. (Tomáš Čmuchálek)
Doba pokročila a Slunce zabarvilo mlhu do žluta. (Tomáš Čmuchálek)
Pohled do hlubin. (Tomáš Čmuchálek)
Je to můj 18 263 den života. Ptáci mi zpívají své árie. Lepší narozeninové ráno jsem si nemohl přát. Protože u nás doma na mne nikdo nečeká (děti ještě spí a žena je v práci), vyrážím si užít den na okružní cestě po okolních vyhlídkách. Postupně zavítám na Carolafelsen, Idagrote a Kleine Winterberg.
Schrammsteine vypínající se nad mlžným mořem. (Tomáš Čmuchálek)
Cestou potkávám minimum lidí, ale míjím množství ještě spících poutníků, kteří také rádi spí pod širým nebem. Následná cesta k autu a pak i domů už probíhala v klidu. Při příchodu domů mne nejvíce vítala naše fenka, která už se těšila na ranní procházku. Po důkladné snídani-obědě, jsem se uvelebil v křesle a najednou jsem zjistil, že spím. Prostě krásně strávený narozeninový den.